Máme symetrickou idempotentní matice P velikosti n×n, což je matice ortogonální projekce.
a)
Jelikož je P symetrická, tak existuje spektrální rozklad tvaru
P=UΛUT
matice U je ortogonální a plné hodnosti
a jelikož je idempotentní
P=PP
Potom
UΛUT=P=PP=UΛIUTUΛUT=UΛ2UT
A celkem dostáváme Λ2=Λ. Navíc jelikož je Λ diagonální, tak pro všechna vlastní čísla λ matice Λ platí
λ2=λ(λ−1)λ=0⟹λ=0∨λ=1
Idempotentní matice P je invertibilní právě tehdy, když P=I
b)
Jelikož P=UΛUT, pak U je plné hodnosti (je ortogonální), pak
h(P)=h(UΛUT)=h(Λ)=∣{λi,λi=1}∣
# značí počet
c)
Z části b) máme
⟹h(P)=⋯=∑λi=tr(Λ)=tr(ΛUUT)
A jelikož pro stopu součinu matic platí tr(ABC)=tr(CAB) (invariantnost vůči cyklickým operacím), pak
⟹h(P)=⋯=tr(UΛUT)=tr(P)
d)
Je-li vektor y∈im(P), pak Py=y
Pokud y∈im(P), pak ∃z, že y=Pz
Definice obrazu im(P):
$$\im P = {\set{\vv y \in \R^n;n ;\mid \exists \vv z \in \R^n : \; P\vv z = \vv y}$$
Pak
Py=P(Pz)=(PP)z=Pz=y
e)
Chceme ukázat, že projekce do menšího podprostoru je zároveň projekce do onoho většího prostoru
Nechť z∈Rn je libovolné, projekce z do menšího prostoru je prvek většího prostoru.
P~z∈im(P~)≤im(P)
Pak podle d) platí
P(P~z)=P~zP(P~z)−P~z=0(PP~−P~)z=0,
nicméně vektor z byl libovolný. To tedy znamená, že zobrazení PP~−P~ pošle všechny z∈Rn na nulový vektor, tj.
ker(PP~−P~)=Rn
Z lineární algebry víme, že dimker(A)+dimim(A)=n pro A tvaru n×n. A tedy
dimim(PP~−P~)=0⟹PP~−P~=0
Neboť P,P~ jsou ortogonální projekce, tak jsou symetrické. Celkem
P~P=P~TPT=(P~P)T=P~T=P~=PP~
f)
Nechť x∈Rn pevné. Mějme Pz∈im(P)
Vezměme libovolné y∈im(P) a spočítáme ∣∣y−x∣∣2
Pak
∣∣y−x∣∣2=∣∣Px−x+y−Px∣∣2=⟨(Px−x)+(y−Px),(Px−x)+(y−Px)⟩
Pro skalární součin platí
⟨u,v⟩=⟨v,u⟩⟨u+v,w⟩=⟨u,w⟩+⟨v,w⟩⟨u,av⟩=a⟨u,v⟩,;a∈R